V zajímavé, pestré, dlouhé a spletité historii města Těšín se odráží kultura a dějiny několika národů, najdeme zde památky románské, gotické, renesanční, barokní, klasicistní, secesní, kubistické a funkcionalistické.

Podle legendy se zde v roce 810 setkali po dlouhém putování, tři knížecí synové - Bolko, Leško a Češko a nad objevenou studánkou ze samé radosti, těšíce se, rozhodli se založit novou osadu. Dali jí jméno "Těšín" ....
První písemná zmínka o Těšíně je uvedena v listině papeže Hadriána IV. pro vratislavského biskupa Valtera z 23. dubna roku 1155. Jednalo se o hrad Těšín (Tescin), který byl střediskem hradského obvodu - kastelánie. Z podhradí na opevněném ostrohu nad řekou Olší, které je uváděno již v roce 1223, vzniklo město.

Městská práva jsou bezpečně doložena k roku 1290. V té době již byl sídelním městem těšínského knížete Měška I. Piastovce. Kníže Měšek I. se stal nejen zakladatelem těšínské linie Piastovců, ale také prvním knížetem sídlícím na těšínském hradě. Vzniklo samostatné těšínské knížectví a město Těšín se díky své výhodné poloze na křižovatce obchodních cest stalo správním a obchodním centrem regionu.

Piastovci v Těšíně vládli až do roku 1653, kdy zemřela Alžběta Lukrécie, poslední těšínská kněžna z rodu Piastovců. Těšínské knížectví přešlo jako odumřelé léno na Českou korunu a připadlo Habsburkům, kteří zde potom vládli až do roku 1918.

Město, které se rychle rozvíjelo, obdrželo od svých knížat řadu výsad a privilegií. Knížata zde razila také své vlastní mince. Rozvíjela se řemesla. Těšínští ručnikáři vyráběli krásně zdobené lovecké pušky svérázného typu, tzv. "těšínky", které jsou dodnes ozdobou mnohých muzeí a zámků u nás i po celé Evropě.

Město také na krátkou dobu proslavil po celé Evropě tzv. těšínský mír, který zde byl podepsán 13. května 1779, v den narozenin Marie Terezie, za přítomnosti delegátů sedmi zúčastněných zemí - Rakouska, Pruska, Saska, Bavorska, Francie, Ruska a vévodství Zweibrűcken. Těšínský mír ukončil válku o bavorské dědictví mezi Marií Terezií a pruským králem Fridrichem.

O několik let později (v roce 1789) bylo téměř celé město i se zámkem zničeno požárem. Postupně byly jednotlivé domy a místa obnoveny, hradby demolovány a předměstí spojována s městem. Město získávalo někde původní, jinde novou a v některých svých částech dokonce už i současnou tvář.

Pronikavý rozvoj města nastává po roce 1870, kdy byl zahájen provoz na košicko-bohumínské dráze. Od této doby až do první světové války byly budovány zejména městské čtvrti, které dnes tvoří Český Těšín. Důležitou roli sehrál Těšín ještě za první světové války, kdy v letech 1914 - 1917 zde byl umístěn generální štáb a hlavní velitelství rakousko-uherské armády.
První světová válka přinesla rozpad Rakouska-Uherska a vznik nových nástupnických států. Území Těšínska si nárokovala jak československá republika, tak Polsko. Spor, který nabral dramatických zvratů, měl být řešen plebiscitem a do Těšína byly vyslány mezinárodní komise a vojenské jednotky k udržení pořádku. Nakonec však bylo Těšínsko rozděleno rozhodnutím velvyslanecké konference dohodových mocností 28. července 1920 v belgických lázních Spa. Již následující měsíc, dne 10. srpna 1920, byly v Těšíně sejmuty vlajky čtyř dozorčích mocností a zástupci československé a polské administrativy převzali z rukou mezispojenecké plebiscitní komise správu přidělených území. Historický Těšín se stal dvojměstím Cieszyn - Český Těšín, řeka Olše byla stanovena státní hranicí, historická část města na pravém břehu řeky připadla Polsku, levobřežní část města připadla Československu. Český Těšín se stal z předměstí okresním městem.

Rodící se Český Těšín byl tehdy malou obcí, na katastru 2,66 km2 zde žilo něco málo přes 8000 obyvatel. Nově vznikající město však mělo před sebou slibné perspektivy rozvoje. Na jeho katastru se nacházelo nádraží, odkud vyjížděly vlaky jak do Třince, Jablunkova a na Slovensko až do Košic, tak do blízké hornické Karviné a do železničního uzlu v Bohumíně, odkud pak vedlo spojení přes Ostravu do Brna i do Prahy. To byl základ demografického i urbanistického rozvoje města. Značnou úlohu sehrál v této souvislosti i místní průmysl a živnosti. Nejvýznamnějším místním výrobním odvětvím byly stavitelské firmy, kterým byla tehdy svěřena výstavba řady veřejných objektů - nemocnice, škol, kostelů i městské radnice. Kromě budov financovaných státem nebo městem se rozvíjela také výstavba družstevních a soukromých objektů. Vzniklo mnoho obchodů a restaurací. Centrem společenského a kulturního života se po roce 1933 stala kavárna "Avion" přistavěná ke starému hotelu "National", přímo u mostu pod zámkem. Významným místním podnikem byla tiskárna a nakladatelství K. Prochasky. Český Těšín se v prvním období své samostatné existence vyvíjel jako moderní městské centrum nejvýchodnějšího cípu českých zemí, jako město položené sice značně excentricky na samých hranicích státu, avšak těžící silně ze svého správně administrativního určení a polohy železničního uzlu. Město nebylo zatíženo jednostrannou vazbou na některé odvětví výroby jako mnohá nedaleké hornická a hutnická města, hospodářské aktivity byly zaměřeny převážně na spotřebu vysoce koncentrovaného obyvatelstva a nejbližšího okolí a na značně rozsáhlou terciální sféru. Město tak skýtalo solidní základ pracovních příležitostí a společenského uplatnění vůbec, bylo migračně přitažlivé a ve svém počátečním stadiu rychle rostlo.

Po Mnichovské konferenci v roce 1938 byla česká část Těšínského Slezska připojena k Polsku. Již 1. září 1939, po vypuknutí II. světové války, bylo zabrané území obsazeno hitlerovským Německem a oficiálně začleněno do Německé říše. Obě města byla spojena v jeden celek. Dne 3. května 1945 byl Těšín osvobozen sovětskou armádou a krátce nato byly státní hranice obnoveny v jejich předválečné podobě.
Po roce 1945 nastaly veliké změny ve výstavbě obou měst - Českého Těšína i Cieszyna. Města se podstatně zvětšila díky administrativnímu připojení okolních vesnic. V roce 1960 ztratil Český Těšín statut okresního města. Na okrajích města vzniklo několik sídlišť. Na místě bývalé továrny na nábytek Thonet-Mundus vzniklo autobusové nádraží. V centru města byly postupně zastavovány proluky, např. na náměstí, ale ne vždy ve sjednocené architektonické formě. Bylo postaveno několik škol, jiné byly rozšířeny přístavbou.

V roce 1961 byl slavnostně otevřen nový kulturní dům s divadlem - českou a polskou scénou, knihovnou a hvězdárnou. V osmdesátých letech se stal Český Těšín známý zejména jako středisko papírenského a polygrafického průmyslu.
V devadesátých letech, současně se změnou politického režimu, se hranice obou států opět otevřely. Vzrůstající provoz na hranici si vynutil stavbu nového hraničního přechodu poblíž města v Chotěbuzi, který byl otevřen v roce 1991. Stále většího významu nabývá přeshraniční spolupráce v nejrůznějších oblastech života, zejména se daří spolupráce na poli kulturním.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.tesin.cz/hist